Další šestiválcovou lahůdkou jsou karburátory Mikuni pro Kawasaki Z1300 z let 1979 až 1983, kdy rok na to přišlo vstřikování a s ním se Kawa vyráběla až do konce osmdesátých let. Na rozdíl od Hondích šesti karbíků, tady zvolila Kawasaki karburátory tři, ale jsou dvojité, takže ve výsledku je to spíše ku prospěchu lepší spolehlivosti a částečné jednoduchosti oproti Keihinu CBX. Co je také velké plus, je že zde se myslelo i na eliminaci netěsností a tak, zde není téměř žádný o-kroužek mezi komorami, oproti mnoha desítkám gumiček u Hondy. Při pohledu na ně jakoby to nebyly ani motocyklové karburátory, oni jsou to vlastně licencované americké Solexy.
Demontáž ze stroje je také oproti Hondě o mnoho snazší. Pro celkovou repasi jsem opět zvolil japonské kompletní sady, které obsahují vše potřebné. Jako vždy proběhla základní očista celého kompletu a pak se přistoupilo k rozpadu na „molekuly“. Je vidět, že už někdo v karburátorech byl. Je to častý problém u mnoho karburátorů, že mechanik nepoužil vhodný nástroj a šrouby zcela zlikvidoval, a je problém je povolit. O to horší, že dřív se používali šroubky na karburátory s menší hlavou a zalisovanou podložkou na dříku, což dnes sehnat v původním rozměru nelze. Následuje ruční chemické mytí a čištění a poté už „vaření karbanátku“ v mikrovlnné lázni, kterou několikrát opakuji, kvůli stále vyplavující se nečistotě.
Ač se tyto karburátory skládají z více než 200 dílů, tak také oproti Keihinu CBX je montáž o něco jednodušší. Finální seřízení proběhne až budu mít celý motocykl složený po rozsáhlé kontrole a částečné renovaci.
